Viki se dostal k nám ve velice špatném stavu a za trochu dramatických okolností. Ač jsme měli strach z toho, co bude, tak se u nás velice rychle "rozkoukal" a velice dobře si pamatoval z minulých pobytů u nás, že my ho milujeme. Naší Leni i kolegům moc děkuji za péči a podávání léků a paní moderátorce, patronce Vikiho Zorce Hejdové za finanční podporu a hlavně za propagaci Vikiho. Protože díky Zorce našel Viki domov v Praze. První dny byl trošku nervózní ze změny,ale dnes mi paní Kateřina napsala: ,,Už je náš!"
Nebojte se adopce handicapovaného pejska - slepý Viki život vidí tak, jaký mu ho nabídnete - přestože je slepý.