JAK TO ZAČALO
„Do pondělí potřebuji vědět, jestli chceš útulek, nebo ne.“ Tak to všechno začalo. Jednou krátkou SMSkou. Bylo to pro mě veliké rozhodování. Tři dny jsem pořádně nejedla, nespala. Myslela jsem jen na to, zda to přijmout nebo ne. Bála jsem se, že nepoznám, když bude pes marodit a jestli jich uživím tolik, když můj výdělek v bistru byl 10.500 korun, nebo co vlastně bude dál. Nakonec jsem to prostě těm chudákům nemohla udělat a nabídku jsem přijala.
Začátky byly opravdu příšerné a nelehké. Koupila jsem si starého jedničkového golfa za osm tisíc od známého. A splácela jsem mu to asi pět let. Auto mi sloužilo až do rozpadnutí. Bydlela jsem sedm kilometrů od útulku a když jsem zrovna nejela autobusem po dvanáctihodinové směně, musela jsem jít pěšky. Líná chodit jsem nikdy nebyla, ale při váze 42 kg táhnout dva desetikilové pytle krmení - to byla hrůza.
Dodnes si vážím každé koruny, není to jen pouhá fráze. Není den, kdybych si nevzpomněla na to, že když jsem si chtěla koupit sladké křupky za 20 korun, tak jsem si ten obal v obchodě alespoň prohlížela a představovala si tu medovou chuť. Protože jsem neměla ani těch 20 korun navíc. Všechny mé finance skončily u mých psů, protože jsem jim chtěla dát úplně všechno.
Takové byly mé začátky u Šmudliny.
A za dvanáct let tvrdé dřiny, úsilí a obětování naprosto všeho - mého zdraví, životní lásky, rodiny, domova... jsem nikdy nelitovala a rozhodla se útulek rozšířit.
Proč?
Protože čím víc se nám daří, tím víc se na nás lidé obracejí s prosbou o pomoc. Ale jak můžeme pomoci, když pak není psy kam dát?
Když mi vyhrožují, že když psa nevezmu, podříznou ho v lese? Nebo že ho umístí zkrátka tam, kde mají volno? Ale co dělat, když vím, že se tam budou mít jako v koncentráku?
Už jsem pro Šmudlinu obětovala všechno - ale kde slabý končí, já začínám a získala jsem velice silný okruh přátel, kteří do toho jdou se mnou na plno už tolik let.
Co řešit? Jdeme do toho.
Dlouhých dvanáct let jsem šetřila na pozemek, který sousedí se současným útulkem, který patří městu a my jsme celou dobu existence v nájmu.
Našetřila jsem za pomoci veřejnosti na koupi pozemku, kvalitní oplocení, pár nových venkovních kotců. Teď nás čeká největší sousto - našetřit na budovu, kde budou další vnitřní kotce pro psy, přípravna krmení, sklad, sociální zařízení a ošetřovna.
Až budeme mít rozšířeno pro psy, chceme vybudovat i místo pro kočky a slepice z klecového chovu. Několik let bojujeme proti zneužívání zvířat. A konečně se o nevhodném chovu slepic začíná více mluvit.
O nejakutnější případy nalezených a zubožených koček jsme schopni se postarat přes dočasné péče. Stejně tak jako o slepice, kterých máme v současné době na padesát a daří se nám dávat do nových domovů další a další.
Šmudlina, se díky veřejnosti, už patnáct let rozvíjí. A já doufám, že to tak bude i nadále.
Co je náš cíl?
Náš cíl je, za pomoci veřejnosti, vybrat peníze na výstavbu budovy s vnitřními kotci, ošetřovnou, skladem, přípravnou krmení, sociálním zařízením. Jde nám i o to, aby měli psi se speciálními potřebami své pohodlí. Několikrát jsme přijímali vysoce březí fenky, psy s psychickými problémy, zraněné, trýzněné a podobně. Takoví svěřenci potřebují klid a izolaci od okolních ruchů, což momentálně není vždy možné. Nejsme ale schopni nic z toho zrealizovat bez vás.
Detaily
Přestože máme zařízení jen pro psy - ve venkovních kotcích - staráme se také o nalezené kočky, pro které nemáme místo. Pokud to jde, řešíme pobyt koček v dočasných péčích. Ty jsou ale dost omezené a momentálně máme jen dvě paní, které nám pomáhají.
Pomáháme i s externí inzercí. To znamená, že lidem, kteří k nám psa nechtějí dát, protože jde třeba o bytové psy, vystavíme kvalitní inzeráty a sami vybereme novou rodinu.
Poskytujeme materiální a veterinární pomoc pro psy lidí bez domova. Už jsme se postarali o dvanáct dospělých psů a šest štěňat.
Také pomáháme psům, které lidé chovají buď na řetězu nebo v nevhodných boudách. Například: minulou zimu chovali cizinci na Tachovsku velkou fenu přivázanou řetězem k autu. Tak jsme jim vysvětlili, že je to zdraví ohrožující, darovali jim zateplenou boudu vystlanou dřevitou vlnou a vytvořili jsme jí výběh, aby nemusela být přivázaná.
Několik let bojujeme proti nevhodnému chovu slepic v klecích. Informujeme lidi o tom, jak jsou zvířata chována a zneužívána za účelem produkce vajec. Zachránili jsme už několik desítek slepic z klecí a kohoutů, kteří byli přebytkem chovu. Buď jsme je vzali do naší péče nebo jsme je nabídli v inzerci a vždy to dobře dopadlo.
Časem vybudujeme i výběhy pro slepice, abychom je mohli mít přímo v útulku.
Kdo jsme?
Jsme útulek s jedenácti venkovními kotci. Slangově tomu říkáme: Venku. Venku se služba na úklid střídá třikrát denně. Dále máme dva vnitřní, vytápené kotce, které slouží jako karanténa nebo nouzový prostor pro feny se štěňaty, psy po operacích a podobně. Do karantény chodíme uklízet i pětkrát denně - to podle potřeb umístěných svěřenců. Chodíme do útulku po práci nebo po škole.
Staráme se o nechtěná a týraná zvířata - psy, kočky, slepice a nechtěné domácí mazlíčky. Od začátku založení útulku jsme v nájmu a hradíme si veškeré poplatky spojené s chodem útulku jako jsou poplatky za elektřinu, vodu, odpady, veškeré provozní náklady, vybavení, krmení, jízdné a veterinu.
Pro naše fanoušky jsme udělali rozhovory, které jsme umístili na naše webové stránky. To proto, aby každý z veřejnosti věděl, kdo má v útulku jakou úlohu. Co ho ke Šmudlině dovedlo. Nebo co by našemu útulku přál.
Důvodem k vytvoření těchto rozhovorů bylo, aby se na nás veřejnost mohla kdykoliv obrátit třeba s prosbou o pomoc a věděla, že oslovila právě pověřeného dobrovolníka útulku. Cílem je totiž pomoci zvířatům v nouzi.
Proč to děláme?
Milujeme své psy a děláme pro ně maximum. Stejně jako kočky a slepice, které máme v péči. Naší předností je individuální přístup ke každému z nich. Máme silný tým pomocníků, kteří k nám léta bezplatně chodí a dělají vše, co je v jejich silách. Jsme tu pro ně vždy - ať je víkend, doba dovolených nebo Štědrý den.
Čím více se Šmudlině daří, tím více se na nás lidé obracejí s prosbou o pomoc. Jezdíme si pro psy po celé republice a naprostou většinu z nich přijímáme bez jakéhokoliv poplatku za umístění. Bohužel naše kapacity jsou velmi omezené, a tak nemůžeme podat pomocnou ruku každému. Jsme omezeni jak počtem míst, tak prostorem.
